Kedy uz konecne pochopite ze bridgeoavanie je menej narocne na procesor ako routovanie?
Povim vám jednu příhodu co se mi stala.
Měl jsem na stole notes(spíše krám než notebook), který jsem si chtěl připojit do sítě.Jelikož zrovna po ruce nebyl žádný switch a já v mém Desktopovém PC(Celer 2.8 ) měl jednu nevyužitou síovku, tak jsem notes zapl do ní a sbridgoval to s druhou kartou na které mám připojení do sítě.Notes byl zaplý k mé síovce přes ASIX AX8817x USB 2.0 Ethernet.Vše fungovalo perfektně.
Jednoho dne došlo na to, že jsem na notese nabootoval Linux 2.6(ARCH) a pokoušel se zapnout sí.Povedlo se...sí jela perfektně.Ale do nějakých 5minut po připojení mi naprost vytuhl Desktop.Chvilku jsem se šoural a zjistil, že ta USB síovka se po pěti minutách vždy rozbliká jako šílená(něco odesílá).Podařilo se mi přes Wiresharka zjistit, že odesílá nesmyslné pakety Spaning-tree-protokolu, akorát trošku rychleji(Za nějaké 3-4sekundy než se mi podařilo stisknout tlačítko STOP se mi naskládalo v bufferu něco přez 1000 paketů).Tak jsem se tedy pustil do řešení problému, který se mi jen tak mimochodem nepodařilo vyřešit dodnes.Jedním z řešení bylo skusit místo bridge, routing(Protože pokud se dobře domnívám, tak STP je doménou bridgových smyček).Samozřejmě nepomohlo a karta se zase po 5-ti minutách rozblikala jako šílená.Ale co mně naprosto dostalo bylo to, že se mi nesekl PC.Mrknul jsem se na zátěž a ta byla k 30%.
Od té doby radši všude kde je to možné dávam routy místo bridge.
