Pletete tady dvě věci.
1. věc souhlas vlastníka stavebního pozemku:
Pro potřeby povolení stavby veřejné sítě el. komunikací není potřeba souhlasu vlastníka nemovitosti, na které se stavba umisťuje (to je ten § 184a SZ ve spojení s § 104, odst. 4 ZEK). To tady bylo odjakživa, akorát to před novelou (před 1.1.2018) bylo v jiném ustanovení. To ovšem nikoho neopravňuje tu stavbu i realizovat, na to je pak potřeba právě ten vztah buď vypořádat (§ 104, odst. 3), nebo ho vyvlastnit (odst. 4). Jen to urychluje tu povolovací část.vTady je přímá vazba na vyvlastňovací zákon, který povolovací titul vyžaduje jako jednu z povinných příloh návrhu, tzn. ten postup je stejně první územko a až pak vyvlastnění. V praxi se to ale stejně projednává předem, vyvlastnění je běh na dlouho a mít územko někde, kde se nedohodnu, je k ničemu.
2. samotné povolovací řízení:
Když pominu veřejnoprávní smlouvu, která se skoro nepoužívá, tak je cesta buď území souhlas, nebo územní rozhodnutí.
Územní souhlas – dokládám souhlas vlastníků sousedních nemovitostí (ony 2m od hranice), souhlas vlastníka stavebního pozemku nedokládám. Zní to jako padlé na hlavu, ale není. Vlastníkovi stavebního pozemku se bude doručovat do vlastních rukou tak jak tak (tzn. ten se to dozví a bude mít právo se vyjádřit) a já "ušetřím čas", který by to jinak muselo viset na úřední desce kvůli sousedům.
Územní rozhodnutí – nedokládám souhlas nikoho, sousedé se to dozví veřejnou vyhláškou na úřední desce (kterou nikdo nečte) a vlastník stejně, jako u souhlasu, tj. oznámením do vlastních rukou. Nejlepší cesta, protože až se to soused dozví, už to bude pravomocně povolené. U našich staveb je souhlas až na úplné výjimky blbost. Stojí to většinou stejně víc času a ještě riskuji, že do toho bude někdo kecat. Výhodou u něj může být, že některé stavební úřadu nevyžadují dokumentaci ověřenou autorizovanou osobou (ČKAIT), ale to je takové na hraně a stejně to neplatí všude.