Asi off topic, ale nedá mi to.
Je jasný, že jsme nějakou aktivitu projevit museli, rozkaz zněl jasně. Nicméně vvzhledem k tomu, že mám vcelku jasnou představu o těch, kdo jako "elfi" konali a kdo na úrovni správce domény o daném tématu diskutovali, vím kdo jim dává do misky, jsem nucen konstatovat, že si vedli přinejmenším švejkovsky v domění, že to konečně začalo a někdo posral obraz císaře pána, když přistoupili na požadavek kontrášů o blokaci domén v rozporu s platnou legislativou. Kontráše vcelku chápu, maj tak nakapáno, že krok vedle, by je stál flek. Je úplně jedno jestli se jedná o rok 1938, 1968, 1988 nebo 2022. Tihle psi štěkají pořád stejně, jenom se jim mění pán.
Pokud už tuhle nesmyslnou taktiku začali, mají v ní vytrvat a ne že jim zdechne ještě před tím, než zasunou. Lepší zvednutí oranžového praporku "na start" pro druhou stranu barikády prostě předvést nemohli. Už to tu zaznělo, druhá strana prostě začala zpoevňovat fortifikaci. Mám jenom takovej pocit, že tím jenom řekli, že zajatci se neberou, ale pak jim ještě upekli dort a dali kafíčko. Takovou unifikaci, která provedla od března, to se jen tak nevidí. Ona ta panika, není vůbec zbytečná, protože si jsou v Moskvě, tedy promiňte ve Washingtonu vědomi toho, že už není cesty zpět. Jenom to zapomněli sdělit plebsu, který si ještě pořád myslí, že to bude zase OK. Nebude.
Zažil jsem SSSR, zažil jsem to, co jde cítit jenom jenom tělem když v tom jste, tu marnost, tu zoufalost, tu beznaděj a naprostou rezignaci na cokoliv, protože všechno je špatně. Zároveˇvím, že tehnle pocit dnes v Rusku absolutně chybí. Jak by řekli na Ukrajině: Ce zrada! Ukrajina se toho ani za 30 let nezbavila a teď tím nakazila i nás.. Ba co víc, když jsem byl naposledy ve státech, cítil jsem to samý tam, totální rozklad a zmar. Vyčerpanost zdrojů a totální devastace self esteem. Prožil jsem tam přelom století a pamatuji si, co byla amerika před dvojčatama a rovněž vím, že pak se to zlomilo a dneska tam je SSSR 2.0. Smějte se, opovrhujte mnou, smažte si mě z telefonu, dělejte co chcete, ale tak to cítím. To že začína v USA chybět určité zboží není tím, že by ho neměl kdo vyrobit, ale protože tam propuklo to samé co v SSSR po roce 1985, hroutí se logistika a produkční řetězce založené na levných uhlovodících jako výrobním prostředku pro směnu. V osmdesátých dostali američani navrch poté, co přemluvili Saudy, že mají snížit cenu ropy a tím utáhli SSSR, protože jim padly příjmy z prodeje ropy. Zboží jednoduše ve státech hnije na skladech a nedostává se ke spotřebiteli, protože ho nemá kdo převézt, protože dopravní firmy padají jedna za druhou.. Jednoho dne se probudíme, stejně jako v roce 1991 a Král bude mrtev. Ať žije král. Akorát to čoro moro, které příjde, nebude řízené s jasným plánem co dál, jako to bylo v devadesátkách u nás.. Teď pro nás nikdo žádný plán nemá. Nikdo o nás nestojí a nemáme ani cenu toho, aby se tím zabýval, protože jsme vycuclí do základu.
Nemáme suroviny, nemáme už koho rabovat a jedinej, kdo by naše potřeby byl schopnej pokrýt, je Rusko včetně východu Ukrajiny. Ukrajina pro západ bez východu nemá vůbec žádnou hodnotu. Rusové zlobí? Nemyslím si, že by zlobili jinak, než to co jsme předváděli sami posledních 70 let. Ale zlobí na uzemí, kde nás to bolí a festovně. Dnes už nikdo OPEC nedonutí snížit ceny a tak ceny ditkuje a cokoliv co provedeme, škodí především nám samým. Dostali jsme se do bodu, kdy každá další sankce je problém, pro nás samotné, nikoliv pro toho, kdoho trestáme. Do stejné role jako dostali občany Ukrajiny od roku 92, teď budou tlačit nás.. Není nad válku do posledného ukrajince, poláka, slováka nebo čecha.. Píšu s malým, protože už nejsme ani národem, ani státem, ale pouhou entitou na území Evropy. Už jsme dávno pro rúžové tepláčky a šminky zapomněli na to, že se konflikty dají velmi účinně a ultimátně řešit pěstí, že jedna rána vydá za tisíc slov a pod.. Když jsme mlátili kolem sebe my, tak se nám to líbilo, když se začíná chovat tímto způsobem někd jiný, kuráž nám končí.
I díky "elfům" vůbec netušíte, proti čemu stojíme, stejně jako jsme to nevěděli za posledních 350 let ani jednou a pokaždý to skončilo stejně. Jestli si myslíte, že prosazování jediné správně myšlenky je něco nového, tak Vás v tom opojení velmi rád nechám. Možná si myslíte, že plesnivé sýry, staré víno a žraní obojživelníků a plžů je kulturní dědictví, rovněž Vás vyvedu z omylu. Bylo to to jediné, co už několikrát v historii evropy zůstalo jako jediné, co bylo ještě možné pozřít a to se nám tu vrácí znova, pro ten pocit vyjímečnosti a nenahraditelnosti. První rána, ale většinou vrací do reality a realita je natolik surová, že si ani nebudete stačit najít jámu, do které si lehnete, aby Vás mohl kdokoliv zakopat. Není to haute cuisine, ale vzpomínka na to, že se v evropě žrálo cokoliv, aby se nezdechlo hlady. Šachy jsme vždycky hráli mizerně a nic se na tom nezměnilo. Řeknete hladomor na ukrajině.. A už Vám nekdo řekl, že hladomor byl výsledkem vyplácení reparací a úvěrů západu, že odliv obilnin byl naprosto umělý a řízený? Samozřejmě za to mohl Stalin, protože splácel to co si půjčil a jsme zase u toho. Uvědomuje si vůbec někdo, že tu je tichá voda, která se v určitý moment vzedme a semele všechno kolem? Jsme v dokonalé bouři a čím dřív si připustíme, že občas musíte použít hlavu a nejen svoje nízké pudy, tim dříve začneme hledat řešení, které bude oboustranně snesitelné, my jsme tuto schopnost nadobro ztratili.. Zatím si řežeme žíly a koukáme na okolí, jestli nezačne v záchvatu hysterie dělat to samé.
O tom, jestli tu bojujeme proti komoušům, bolševikům nebo bůh ví komu, tu vůbec nejde, nejde ani o to, jestli Rus udělal chybu nebo neudělal. Nejde ani o falešné informace. Jde o to, Vás nakrmit jedinou pravdou a zacpat připadné křiklouny před tím, než z nás udělají krmení pro artilerii. Scenář by se realizoval tak nebo tak a je absolutně jedno, jestli k tomu budou takové nebo makové kulisy. Náš systém není založený na demokracii, ale na nerovnosti, pouze nerovnost je motorem rozvoje. V podmínkách, kam jsme to dovedli, to ale přestává fungovat. Nemám recept, ale rád vycházím z myšlenek a vzorců, které už někdo popsal a které už zafungovaly.
Je bajka, která podtrhuje faktickou stránku situace: Ptá se srnec jelena: Čo mám robiť, keď stretněm Miša, jelen mu odpoví: Móžeš robiť čo chce'š, Mišo všechno urobí za Teba. A to je myslím podstata našeho příběhu. Čim dříve pochopíme, že nětreba stretávať Miša, len preto, abychom ho poznali, tim delší život budeme mít.
A pak je ještě jedna krátká prupovídka jistého zemského kancléře: Znám tisíc způsobů, jak dostat medvěda z nory, ale žádný jak ho dostat zpět. A já dodám, když se k medvědovi přidá ještě drak, sokol, puma, slon a tygr, tak bude orlovi každý výběh malý.
