Sám jsem minulý režim, moc nezažil, v pracovním věku, ale z toho co vím, ze studia dějin a od rodičů, tak bych v té době žít nechtěl. Spoustě lidí by se dnes hodil návrat starých časů a zavřených hranic. Ona totiž svoboda je náročnější na člověka jako jedince. Proč jsme jsme jako stát ekonomicky vůči západu pozadu, je spíš "špatným" myšlením z toho komunistického režimu, který si neseme jako národ stále. Dříve nebylo tolik možností, každý měl život víceméně nalajnovaný. Dnes je mnoho možností jak žít a kde žít. Díky globalizaci vidíme věci, co jsme dříve neviděli a internetu taky. Všimětě si, že pro média teď přestal víc existovat okolní svět a nebo jen v tom negativním je to zajímá. Jinak já a mladší generace, která žila v zahraničí, se cítíme jako evropani ( né všichni ), nebo děti toho modernějšího světa. Často jsem v posledních letech uvažoval o odchodu z našeho státu, protože se stydím, za to, kam jsme to dopracovali. Neříkám, nikde v evropě to není jednoduché a na světě. Nic není černobílé a teď často vítězí extrémisti a politici co slibují. Jinak teď není špatná doba, i když je dost rychlá a měnící se. Čím je člověk starší, tím je podle mne těžší držet krok s dobou. No ale, myslím, že máme skoro vždy na výběr. Stejně tak se nemusíme zadlužovat na kde co. Dnes se hodně žije na dluh a stát nám jde v tom příkladem. Nač čekat a šetřit, lepší si užívat teď hned, však on to někdo zaplatí, to je přístup státu i lidí. Kdo šetří, tak ten díky tomu co dělá vláda má znehodnoceny úspory, pokud jich nemá dost a neinvestuje do různých komodit a nemovitostí atd. Schrnul bych to tedy tak, že každá doba má něco. Vidím kolem sebe spoustu šikovných lidí a dobrých myšlenek. To že není dostupné bydlení atd. je trochu problém, ale neviděl bych to taky tak černě. Vím, že u nás je zvykem věci vlastnit a z dlouhodobého hlediska to je lepší, ale nová generace, to úplně nepotřebuje. Stačí se zajet podívat někam do afriky, jak se tam žije a jak málo stačí k životu. Ono často čím víc člověk má, tím není spokojenější, ale svázanější. Myslím, že to je spíš o hodnotách a vnitřnímu nastavení. Takže tak to je trochu moji filozofie.
